One article reminded me of an interview with my nine-year-old classmate. He graduated from college and had very good jobs, which was exceptionally highly valued by wages, and I only have a high school with a school leaving exam. There is already a big difference between us.
Recently, after years of meeting, we have had a long discussion about life.
Suddenly, he fell out of insolvency and was so mentally ill that he had to find a psychiatrist who had to prescribe medication to calm him down, and I do not know what else. I did not ask him for details, I just told him that I too went through insolvency and that it was tough.
The point is that he a self-confident, wealthy and well-educated man has to take nerve medication or something. While I was normally safe I did everything myself, without doctors, without medication and cool. Of course it was hard, but only 1 year, it took me so long to repay my debts in 100% tech.
I noticed that some of my classmates who had the best grades in a class called a stunt had problems in their personal lives and one classmate had committed suicide during her youth.
This means that it does not matter who has what kind of education, but who is psychologically strong and able to cope with difficult life situations.
Those people who studied psychology and cared for are maybe prepared.
How do you see my colleagues?
Jeden článek mi připomněl rozhovor s mým spolužákem s devítiletky. On vystudoval vysokou školu a měl samá výborná zaměstnání, která byla vyjímečně vysoce ohodnocena mzdou a já mám pouze střední školku s maturitou. Už zde je vidět velký rozdíl mezi námi.
Nedávno jsme se po letech potkali a dali se do delší diskuze o životě.
Najednou z něj vypadlo, že měl insolvenci a byl na tom psychicky tak špatně, že musel vyhledat psychiatra, který mu musel předepsat léky na uklidnění a nevím na co ještě. Nevyptával jsem se ho na podrobnosti, jen jsem mu sdělil, že i já prošel insolvencí a že to bylo těžké.
Pointa je v tom, že on člověk sebevědomý, bohatý a študovaný musel brát léky na nervy nebo na co. Kdežto já člověk normálně zabezpečený jsem se se vším vypořádal sám, bez doktorů, bez léků a v pohodě. Samozřejmě, že to bylo těžké, ale jen 1 rok, tak dlouho mi trvalo splatit své dluhy ve 100%tech.
Všiml jsem si, že někteří mí spolužáci, co měli nejlepší známky ve třídě, kterým se říkalo šprti, měli v osobním životě problémy a jedna spolužačka ještě v mládí spáchala sebevraždu.
To znamená, že nezáleží na tom, kdo má jaké vzdělání, ale jak je kdo psychicky silný a umí se vypořádat s těžkými životními situacemi.
Ti lidé, kteří studovali psychologii a dávali pozor, jsou možná připraveni.
Jak to vidíte vy mí kolegové?