Inspirace, v umělecké tvorbě nazývaná múza. Tato zajímavá postava může umělce políbit a pak se dějí věci. Inu, je to žena…
Jak už jsem zmínil v tématu o ženách, mojí velikou inspirací je má @zenuska, která naplnila prázdnotu v mém srdci.
Už nemusím tvořit díla smutná a zoufalá, díla toužící po naplnění srdce.
Mohu tvořit díla veselá, naplněná radostí i optimismem. To ženuška mi pomohla, abych znovu nalezl nějaké ty životní cíle a znovu nabyl pozitivního přístupu a naděje.
Kromě ženušky je mou nekonečnou inspirací příroda. Nepovažuji se ovšem za umělce; a když něco vytvářím, tak spíše je pro radost a potěšení.
Někdy něco namaluji, vymodeluji či vytvořím nějakou tu technickou hračičku ať už pro sebe či pro někoho jiného. Vše, co podnítí moji fantazii, je vítáno. Pěkný samorost, zajímavý kámen či jiný předmět, který v mých očích a následně rukách získá novou tvář.
Velikou inspiraci mi přináší osamělé putování přírodou za různých ročních období. Každé období má svoji atmosféru, kterou vnímám.
Inspirují mě i historická místa, kde se mohu ponořit do představ z minulosti či opuštěné domy, továrny, vojenské objekty, zaniklé lomy či nejrůznější podzemní prostory, kde ticho a tma rozvíjejí nejbujnější fantazii.
Inspirují mě i staré knihy, dokumenty či obrazy.
Symfonii i poezii vidím i v díle předchozích generací, v technických památkách, kde staré stroje pracují desítky a stovky let ve své řemeslné preciznosti, kterou vytvořily šikovné ruce našich předků.
Souhra součástí mohutného parního stroje, panečku, to je nádhera! Olejem namazané písty, síla a tlak páry ve válcích, mosazné naleštěné mazničky a ventily, no prostě báseň…
Stroj zpívá si tu svou a já už píši verše pro tu jedinou…
Múze
Vysoké věže katedrál,
mohutné balvany v lesích,
život náš stáčí se do spirál,
dědictví po našich předcích…
Zpěv ptáků v oblacích,
nad hlavou modré nebe,
zpátky se nikdy nevracím,
pro život našel jsem Tebe…