Ještě jsem ve svém seriálu nezmínil jednu podstatnou věc. Kdo je majitelem téhle sbírky? Co myslíte
? Nabízí se UmPruM, Národní muzeum... Ne. Je jím paní Hana Muellerová z Teplic.
Jak se stane, že začnete sbírat kočárky? Nevím. Asi jeden někde uvidíte. A řeknete si, že by to byla prima dekorace na chalupu. Pak někde uvidíte jiný zajímavý, pohozený u popelnice. A soused jeden vyhazuje, tak si o něj řeknete... I když si tohle vymýšlím, nebudu daleko od pravdy.
Sám sbírám mince a známky. Nebo jsem spíš sbíral, než se mi narodil syn. Ale kdybych měl víc prostoru... Třeba takový menší zámek o alespoň třiceti sálech... Táta kdysi přitáhl dva staré psací stroje, děda nějaké šavle a bodáky, mám hračky po dědovi, mámě, sobě, pár starých půllitrů, něco porcelánových hrnků a figurek....
Sběratelství je úžasné a skuteční sběratelé si rozumějí. I když každý sbíráme něco jiného. Onehdá jsem s partou dětí, redakční radou školního časopisu, dělal rozhovor s panem Jiřím Suchým. Nějaký rodič nám ho dohodil...
Pan Suchý sbírá přilby. Já mám teda doma jen tři...Asi půl hodiny jsme dělali rozhovor. pak jsem poslal pryč děti a asi dvě hodiny jsme si povídali o přilbách, známkách, mincích, šavlích, čepicích, psacích strojích, porcelánových figurkách, medailích...
Shodli jsme se na staré bolesti všech sběratelů. Co do sbírky nedat... Sbíráte přílby. A dostanete vojenskou čepici. Sto padesát let starou, která se málokdy vidí... Nezařadíte ji do sbírky?
A všimněte si, že ve vystavených kočárcích jsou peřinky, poviany, panenky... Jo, kdyby tak každý člověk mohl něco sbírat. To by panovala harmonie mezi lidmi a národy.
Tentokrát uveřejňuji obrázky moderních kočárků. V něčem takovém jsem se před padesáti lety vozil já...
A na co se dnes zeptáme @cleverbot ? Nejvíc nás samozřejmě zajímá, kolik centíků dnes váží její hlas... Ale jak jí to říct, aby se neurazila...
