Mise: Mars #4 | Loučení s Albertem
Hibernační kóje Anne Hollowayové se otevřela jako první, přesně jak bylo popsáno v plánu letu. Palubní počítač Albert uvítal velitelku hned po probuzení.
„Krásné nové ráno velitelku, doufám že jste se vyspala dobře. Spala jste v kuse nejdéle, co se vám kdy poštěstilo, tak věřím že ano.“
Na pozadí jeho hlasu se linuly tóny krásné jazzové písničky Dream A Little Dream Of Me.
“Alberte, díky za uvítání a díky speciálně za Ellu Fitzgerald, je to jedna z mých nejoblíbenějších písní”.
“To vím, velitelko Hollowayová, a myslím že se do dnešního dne skvěle hodí”.
“Ano, máš pravdu. Jak probíhal let”?
“Bez sebemenších komplikací, mám pro vás připraven tah v naší šachové partii, pokud máte na mysli toto”.
“Vzhledem k tomu, že jsi počítač s umělou inteligencí a měl jsi na promýšlení tahu několik měsíců, tak tuším, že pro mě bude konec partie hodně těžký”.
Velitelský můstek vesmírné lodě s pohledem na planetu Mars
Když byla probuzena celá posádka, byl zahájen den tradiční meditací, po které přišla snídaně. Hned poté byl upřesněn plán opuštění vesmírné lodi a start cesty na Mars. Konečně, po těch měsících, které však povětšinou prospali.
Navigátor Mick Jackson probíral společně s velitelkou Hollowayovou a pilotem Sergejem Volkovem celý výsadek na Mars. Museli projít každičký detail, protože na opomenutí jakéhokoliv z nich závisel život celé posádky a mise jako celku.
„Alberte, co když selže dálkové ovládání a Sergej bude muset převzít manuální kontrolu nad letem?“, zamýšlela se velitelka.
„Potom se samozřejmě budete muset spolehnout na zkušenosti pana Volkova, ale šance, že by se spojení přerušilo je 0,0132 %“, vypočítal okamžitě Albert.
„Tuto možnost vyloučit ovšem nemůžeme, v kosmonautice platí jasné pravidlo, co se může pokazit, pokazí se“. „Sergeji, vím že jsi zkušený pilot, ale ještě tu variantu projdi prosím s Albertem jednou. Micku, ty pojď se mnou, podíváme se na místo přistání.
Již dávno před startem mise bylo místo přistání pevně stanoveno. V případě odchylky mise od kurzu by došlo k velkým komplikacím, jelikož na místě byla již umístěna základna, kterou vybudoval tým robotů v čele s androidem Stephenem.
Místem základny byl určen kráter Schiaparelli, v jehož nedaleké vzdálenosti operuje již od roku 2004 planetární sonda Opportunity.
Kráter Schiaparelli byl pojmenován po italském astronomu Giovanni Schiaparelli, který pozoroval objekty sluneční soustavy již v devatenáctém století. Právě Schiaparelli dával jednotlivým útvarům a místům na Marsu názvy. Je tedy příznačné, že byl po tomto astronomovi pojmenován 458 km široký kráter, na kterém se měla usídlit první lidská posádka vůbec.
Tento kráter byl určen z velkého výběru destinací, protože je zde nejlepší šance pro život.
Posádka byla již připravena ke startu, když Albert oznámil velitelce nenadálé potíže. Poklop u rampy přistávacího modulu je zaseknutý.
„Je nějaká možnost ho otevřít? Přece nemůže mise ztroskotat na tom, že se nám neotevřel poklop vesmírné lodě“.
„Velitelko, jediná možnost je fyzické otevření z vně lodě, protože všechny možnosti, jak by šel otevřít jsem vyzkoušel“.
„Alberte, doufám že se nejedná o nějaký další test“.
„Tentokrát ne, ujišťuji vás, že se jedná o skutečnou závadu“.
„Bradley, budete muset vystoupit do vesmíru a opravit to ručně, potřebujete ještě někoho k ruce, nebo to zvládnete sám?“
„Velitelko Hollowayová, měl bych to zvládnout sám, pro jistotu si ale vezmu ještě někoho s sebou“.
„Půjde s tebou Tom, Sergeje a Micka budu potřebovat tady“.
Přechodová komora se otevřela a kosmonauti Bradley Stone s Tomem Lee se vydali směrem k poklopu, který se nechtěl otevřít. Když k němu konečně doputovali, začali zjišťovat, kde je chyba.
„Velitelko, Alberte, vypadá to, že je zaseknutá jedna nožička, která poklop přidržuje. Tome, zkus za ni zabrat.“
„Tome, buďte opatrný, ať ji neulomíte“ upozorňovala astronauty Anne.
„Jistě, budu to dělat s pečlivostí mě vlastní, nebojte se“, ujišťoval ji Tom a začal cloumat s nožičkou poklopu.
Tom Lee při výstupu do kosmu
„Bradley, nejde to, musíme víc zabrat, zkus to chytit kleštěmi.“ Bradley Stone chytil nožičku kleštěmi a zkoušel za ni zatáhnout.
„Pomoz mi Tome, nejde to.“ Oba astronauti chytili kleště a zabrali. Po chvilce námahy se nožička o trochu pohnula.
„Alberte, stačí to takto, nebo musíme ještě zabrat?“
„Ještě trochu, stále to nestačí.“
Bradley s Tomem tedy ještě napnuli všechny síly a bezpečnostní nožička se konečně uvolnila. „Hurá, díky pánové, a teď zpátky do lodi“, zavelela Anne. „Ať vás tu mám připravené k odletu“.
Bradley Stone a Tom Lee šplhali podél vesmírné lodi k přechodové komoře, ze které ji opustili. Když už byli u otvoru, Albert jim otevřel a konečně mohli zase stanout na lodi.
Když se Bradley a Tom usadili do přistávacího modulu, Anne jim ještě poděkovala za dobrý výkon. „Dobře jste to tam venku zvládli, díky“.
„Je to naše práce, sice jsem při startu ze země nečekal, že mě bude čekat výstup, ale zase vidět Mars jenom z průhledu skafandru, to byla nádhera. Myslím, že jsem zahlédl i Olympus Mons“.
Planeta Mars
Z reproduktoru se ozval Albert, jehož hlas byl převzatý od hollywoodského herce Michaela Caina. Albert proto působil starším a zkušeným dojmem, což mělo navodit právě jeho inteligenci, vědomosti a nadhled v situaci, který měl uklidňovat posádku v kritických momentech.
„Do dobré noci té nekráčej ve fraku, do dobré noci té…“
„Alberte?“
„Jenom vtipkuji, velitelko. Přeji šťastnou cestu a hladké přistání. Pokud jej budu mít celou dobu pod kontrolou, tak hladké bude, o tom vás ujišťuji.“
„Budeš nám chybět“.
„Nebojte se, budeme ve spojení. Pozdravujte ode mne Stephena“.
Mohly by se vám líbit předchozí díly
