To o čem se už skoro celý rok píše na všech novinách a vědci se předhánějí ve výzkumu a uveřejňování novinek, překročilo práh našeho domu. Posledních několik týdnů jsem to měl ve stále podobném režimu. Vstát, jít do práce, celý den v práci, večer domu. Načechrat peřinu a opět znova vstát a jít do práce. Někdy jsem už nevěděl jestli jezdím svoje směny nebo střídám za někoho.
Řeč je samozřejmě o tomto malém hajzlíku, který je na obrázku. Během několik dnů, kdy jsem byl „od nevidím do nevidím“ v práci se můj status mění na „pořád doma“.
Pixabay: Free for commercial use - No attribution required
Vraťme se ještě o jeden týden dříve. Sobota. To se vracím z práce už v osm večer. Takže ještě stihnu prohodit několik slov s drahou polovičkou o tom co se dělo nebo nedělo. Ve všední dny se vracím v půlnoci, to ji akorát přikryji a ulehám na svou polovinu. V tuto sobotu mi jen stroze oznámila, že má teplotu a není ji dobře. Samozřejmě čaje, Paralen atd. Během neděle se stav trochu zlepšil. Ovšem v pondělí, když jsem byl na odchodu do pracovního procesu, mi řekla, že do práce nepůjde. Zkrátka to nedá.
Po telefonickém vyšetření u svého praktického lékaře. Dostala vystavenou neschopenku(karanténu?) a taky žádost na test. V tuto chvíli jsem očekával, že budu preventivně odstaven do karantény jakožto člen domácnosti. Nestalo se tak.
V Táboře je jen odběr možný po telefonické objednávce. Ta se povedla až v úterý. Termín testu byl stanoven na čtvrtek. Protože to byl můj poslední volný den v tomto týdnu, abych mohl drahou polovičku na test odvézt. Dopravit se na test hromadnou dopravou je zřejmě špatně. Systém asi předpokládá, že má každý přístup k osobnímu autu a může se dostavit k odběrovému místu. Jak jsem později zjistil, odběrová sanitka je na vyžádání u lékaře. Jestli by výsledek testu byl dříve nebo ne tímto způsobem, už zůstane jako nezodpovězená otázka ve hvězdách. V tuto chvíli je to už jedno.
Vzhledem k faktu, že blízká spolupracovnice drahé polovičky oznámila svůj pozitivní výsledek. Čekat negativní výsledek bylo asi tak pravděpodobné, jako výhra v loterii. Tuto skutečnost jsem oznámil svému přímému nadřízenému, aby očekával výpadek v mé práceschopnosti. Mé předtuchy se také naplnily. Pozitivní výsledek v pátek v sedm večer přišel.
Na víkendové směny mě vystřídal kolega, který ještě smí řídit, byť má v obou nohách artrózu, ale zatím ještě pajdá bez berlí. V nadpisu záměrně píši -2. To proto, že oficiálně v karanténě budu až v pondělí, kdy ji úředně vystaví můj praktický lékař. Předpokládám, že vystaví žádost na kontrolní test. Jestli datum půjde zpětně vystavit i na tuto sobotu a neděli, to nevím. Ale asi ne, takže teď mám možná jen dovolenou. Tohle už jsou jen formality.
Horší zkušenost má kolega, který dostal nakázanou karanténu a nedodržel ji. Nikoliv svou vinnou. Vedoucí jej údajně přemluvil, aby alespoň odřídil ranní spoje. Čemuž tedy vyhověl. Jenomže se to nějakým způsobem dozvěděl jeho lékař, který karanténu vystavil. A děli se věci….. Jakou tento fakt bude mít dohru, to nevím. Ale v ten den jsem musel odejít od nedojedeného talíře a letět do autobusu za tohoto „neposlušného“ kolegu a zachraňovat situaci.
V tuto chvíli je drahé polovičce lépe a je bez teplot. Prozatím co nás oba v této chvíli trápí je kašel. Tak si vaříme horké čaje a bereme medicínu, kterou jsem ještě stihl koupit v lékárně při cestě. Otázka je, jak bude za týden.