Poslání pana Cogito
Jdi kam šli tamti k temné hranici
pro zlaté rouno nicoty tvůj poslední rytířský řád
jdi vzpřímen vprostřed těch co klečí na kolenou
vprostřed těch zády odvrácených a obrácených v prach
zachránil ses ne proto abys žil
máš málo času musíš vydat svědectví
buď odvážný když rozum zavádí buď odvážný
v konečném účtování jenom to má cenu
a tvůj hněv bezmocný nechať je jako moře
kdykoli uslyšíš hlas ponížených a bitých
nechať tě neopouští tvá sestra Pohrdlivost
k špiclům zbabělcům katům — oni vyhrají
půjdou ti na pohřeb a s ulehčením hodí hrstku hlíny
a kůrovec napíše tvůj přičesaný životopis
a neodpouštěj vpravdě není ve tvé moci
odpouštět jménem těch zrazených za svítání
varuj se ale nepotřebné pýchy
v zrcadle hleď na svou šaškovskou tvář
opakuj: byl jsem povolán — a nebyli snad lepší?
střez se oschlosti srdce miluj předjitřní pramen
ptáka s neznámým jménem dub zimní
světlo na stěně třpytivý jas nebe
ty nepotřebují tvůj teplý dech
jsou proto aby říkaly: nikdo tě nepotěší
buď připraven — až světlo na horách dá znamení — ty vstaň a jdi
dokud krev v hrudi obrací tvou temnou hvězdu
opakuj stará zaklínadla lidstva bajky legendy
vždyť tak si získáš dobro které nezískáš
opakuj velká slova opakuj tvrdošíjně
jak ti co pouští Mi a mřeli v písku
a odmění tě za to tím co mají poruce
důtkami smíchu vraždou na smetišti
jdi jenom tak tě přijmou v houfec chladných lebek
v lůno tvých předků: Gilgámeše Hektora Rolanda
obránců království bez hranic a města popelů
Buď věrný jdi
Tłum. Vlasta Dvoráckova