Začněme tím nejdůležitějším údajem a to je počet naběhaných kilometrů - 87. To je pořád číslo, který je dost pod tím, co je třeba běhat, nicméně je to cca o čtvrtinu víc, než měsíc předchozí, což je myslim číslo udržitelný i pro další měsíce a který by mi v závěru mělo zajistit dostatečnej počet odběhaných kilometrů. Připočteme-li k tomu dalších cca 10 kiláků kondiční chůze s externí zátěží, dostáváme se v podstatě ke 100 kilometrům našlapaným v tomto bipedálním kontralaterálním dopředným pohybovým vzoru (lajcky řečeno "po dvou dopředu").
Taky bych byl sice radši, kdyby to bylo víc, ale je třeba respektovat jistý zákonitosti. Například radši v závěru odběhnu míň celkových kilometrů, než si na měsíc odrovnat kotníky/kyčle/kolena, nebo celkový zdraví za cenu toho, že zvednu kilometráž nepřiměřeně. Možná by ten risk vyšel, ale nestojí mi to za to. Navíc běh a chůze není to jediný, co pro rozvoj svojí vytrvalosti, síly, kondice a rychlosti dělám. Takže jsem mimo to opět zařadil věci jako švihadlo, výpady, lokomoci kvadrupedální (čti lezení po čtyřech) a další a další věci, který mi v součtu nadělili cca 2 a půl dne v měsíci tréninku (konkrétně 59 hodin a 44 minut).:)
I Cooperův test (dvanáctiminutovka) se pomalu zlepšuje. Z původních 2.33 km jsem se dostal na 2.6 km. Což sice není číslo závratně vysoký, ale fyzička jde nahoru, což je zpráva veskrze pozitivní. Stejně tak to, že mám pořád dost sil k tréninku a až na minoritní problémy jsem fyzicky v pořádku (mentálně si sice nejsem tak jistej, ale to zase pro běh není tak důležitý).
Cílem pro prosinec, kterej bude asi tréninkově krapet náročnější, jednak z důvodu počasí a druhak díky blížícím se Vánocům, bude překročit sto naběhaných kilometrů a začít oťukávat vzdálenosti okolo 15 kilometrů. Uvědomuju si, že to fakt není nikterak sexy, ale prostě nejsem ten typ člověka, kterej si v rámci tréninku jen tak z ničeho vystřihne třeba 30 kiláků objemovej běh, protože "mu to běží" (a ne vůbec se to nevylučuje, pokud si běháte pro radost. Tréninkovej proces je jako lezení po žebříku směrem nahoru. Člověk dělá malý krůčky, občas se možná někde na chvíli zastaví, zkontroluje stabilitu svýho žebříku, ale pořád se pohybuje směrem k cíli. Vlastně je to svým způsobem jedna velká nuda. Na druhou stranu pak člověk může obdivovat kam všude se dá s takovým přístupem dostat a čeho všeho je tělo vlastně schopný. :)
Dost bolo pro tentokrát psaní. Jdu se zase pověnovat rozvoji nějakých těch atributů a jak mi to jde, shrnu zase začátkem příštího měsíce.