Super, už si píšu články, co mě baví, a mají docela ohlas. Opravdu se dá psát o čemkoli. Co mě ještě naučíš?
Pamatuješ na čtvrtý díl, ve kterém jsem ukazoval, jak se dělí odměny mezi autora a kurátory, tedy ty, kdož hlasují? Mám tu pár triků, jak si počínat chytřeji a lépe.
No výborně, sem s nimi. Jak je to teda s tím hlasováním?
Hlasování má dvě funkce. První je odměna pro autora. Dotyčnému, ukazuješ, že to, co vytvořil, se ti líbí. Přijde ti to důležité, přínosné, originální, atd... Prostě to stojí za to číst nebo zhlédnout. A to je skvělé, každý je rád, že jeho snahu někdo ocení.
Druhá funkce je upozornění ostatních na zajímavý obsah. Každý den tu vznikne skoro 15 000 článků a komentářů. S rostoucím počtem uživatelů samozřejmě tohle číslo také poroste. A je jen na nás, abychom se tím vším prokousali. Hlasy jsou důležité pro oddělení zrna od plev. Příspěvky, pro které hlasují uživatelé s větším množstvím HP, nebo třeba hodně lidí se slabými hlasy, pochopitelně získají více pozornosti.
A navíc za hlasování dostávám zaplaceno, že?
Ano, přesně tak. Napsat dobrý článek je dřina a autor za ni zaslouží odměnu. Ale projít desítky zbytečných článků a vybrat z nich pár perel je také náročné, proto si odměnu zaslouží i kurátor (každý, kdo hlasuje). Polovina z odměny za články se proto obvykle rozdělí mezi hlasující. Ale pozor, má to i svá specifika.
Předpokládám, že ten, kdo hlasuje první, dostane největší díl koláče.
Předpokládáš správně. Když jako první najdeš zajímavý článek, pro který ještě nikdo nehlasoval, dá se předpokládat, že sis s tím dal více práce než někdo, kdo přišel za tři dny ke článku s pěti sty hlasy. Proto je dobré zajímavé autory sledovat, aby ti jejich texty nezapadly.
Hlasování už je do značné míry automatizované. To znamená, že existují služby, které podle tvých preferencí hlasují za tebe, aniž bys musel sedět u počítače a hlídat nové články. Má to své výhody i nevýhody. Někteří kurátoři, i když dnes jde spíše o kurátorské skupiny než o jednotlivce, stále ještě obsah před hlasováním pročítají. Asi nejvýznamnější takovou skupinou je iniciativa @curangel. Od ní lze získat hlas o hodnotě několika dolarů.
Spoustu zajímavých lidí už jsem si přidal do sledovaných, je to určitě přehlednější. Takže se nevyplatí hlasovat pro někoho, kdo už má hodně hlasů?
Ale ano, většinou se to vyplatí. Když už má hodně hlasů, koláč na rozdělení je větší. A hlasy většinou přitahují další hlasy, když má něčí příspěvek velkou hodnotu, je velká šance, že pro něj budou hlasovat i další lidé. A taky jde samozřejmě vždycky o odměnu pro autora. A tady v české komunitě si práce druhých vážíme.
Kromě toho zmíněný @curangel nebo kurátorské skupiny různých komunit hlasují i několik dní po publikaci článku, protože ho nejprve někdo musí přečíst a ohodnotit. Takže když narazíš na něco, co tě opravdu zaujalo, můžeš klidně hlasovat i několik dní po publikaci. Jen pozor, po týdnu od zveřejnění už nehlasuj – starší články už odměnu nesbírají.
Pozor také na příliš rychlé hlasování. Prvních pět minut po zveřejnění článku je odměna pro kurátora krácena, respektive se celá nebo její odpovídající část „spálí“. Poloviny, která připadá autorovi, se tohle pálení netýká.
A jak moc se dá takovým hlasováním vydělat?
To hodně záleží na tvém přístupu. Pokud si hodně pohraješ s nastavením automatického hlasování, svou HP zhodnotíš i o 15-20 % ročně. Při „běžném“ hlasování pro oblíbené autory se můžeš pohybovat kolem 10 % ročně. A při manuálním kurátorství je výnosnost ještě nižší, ale zase tím prospěješ celému systému, jehož hodnota díky tobě poroste.
Nevýhoda kurátorství je, že potřebuješ mít dostatek HP, aby tvůj hlas byl znát. Myslím, že hranice, u které má smysl zamyslet se nad tím, jak budeš jako kurátor postupovat, je dnes asi 1 000 HP. Do té doby je tvůj hlas spíše jen podporou autora. A to je přece také fajn.
Díl první najdete zde.
Díl druhý najdete zde.
Díl třetí najdete zde.
Díl čtvrtý najdete zde.
Díl pátý najdete zde.
Díl sedmý najdete zde.