Ráno se budíme a kupodivu neprší. Využíváme toho, rychle balíme a valíme dolů, do cíle. Když se podíváme na protější vrcholky a skály masivu Mont Blanc, jsou docela vydatně pocukrované, takže naproti v noci i sněžilo.
Čekají nás poslední 4 kilometry (a skoro 500 výškových klesání) celé Tour, nakonec jsme to zvládli za 7 dnů a tenhle krátký úsek, kdy už jen sejdeme k autu. Oproti původnímu plánu, který byl na dnů 10, je to docela rozdíl, ale necítím se nijak unaveně nebo že by mě něco bolelo, těším se ale na další noc v posteli a hlavně na sprchu. Valíme dolů, protože se každou chvilku může zase spustit déšť, jedinou zastávku dáváme u monumentu Krista Krále, odkud je pěkný výhled. Nakonec se zjevujeme před Les Houches, všem se nám chce s různou intenzitou strašně na záchod a já jeden nacházím přímo po cestě. Pak nacházím nějaký obchod o ulici vedle, ale když jdeme kolem takové malé pekárny, je o snídani rozhodnuto. Dáváme si všechno možné, sladké, slané, horké kafe a strašně si to užíváme, já se dokonce vracím pro nášup a po snězení zákusku vypadám jako prase, čehož využije Lucka a se smíchem mě fotí a natáčí 😀 Pak se ještě chvilku zdržíme focením ve slavné bráně Tour du Mont Blanc, která je startem a cílem celé Tour, několik lidí se nás ptá, na kolik dnů to máme a my jim se smíchem odpovídáme, že jsme Tour právě dokončili. Pak ještě sháníme trička, která bohužel nikde nemají, a nakonec, stále bez deště, přicházíme k autu, skládáme dovnitř věci a vyrážíme směr Chamonix.
Cestou míjíme lidi s krosnami a já si říkám, že ještě určitě neví, co je všechno čeká 😀 Ale ne, bylo to super, zažili jsme snad všechno, co šlo a bylo to jedním slovem boží 😊 Po chvilce dojíždíme do Chamonix a v podstatě hned nacházíme ubytování, parking je plný, a tak musíme parkovat na placeném parkovišti hned vedle. Věci necháváme v autě a jdeme se projít po městě, nakupujeme nějaké suvenýry a nakonec končíme v hospůdce hned u náměstí (Tomáš ne, tomu se zdály ceny moc vysoké a tak zapadá do nepříliš vábně vypadající burgrárny 😀). S Luckou si dáváme Raclette, Milan pizzu a už když nám to přinesou, mám obavu, že to ve dvou, resp. spíš v 1 a půl, nesníme 😀 A jako by k nám ta příroda opravdu byla milostivá, začíná pršet až teď, když sedíme pod deštníkem zahrádky. Po nějaké době přichází i Tomáš, dojídá část našeho jídla, ale stejně musíme část ostudně vrátit 😀
Pak nám počasí přestává přát a zrovna, když chceme odcházet, se parádně rozprší a nám se do toho vůbec nechce. Tak dáváme ještě pivo a kafe a pak už fakt musíme jít. Naštěstí se nakonec počasí umoudří, my se tak můžeme relativně v klidu projít, navštívit suprový obchůdek se suvenýry, s Milanem kupujeme trička Tour du Mont Blanc, která se nám líbila už v obchůdku se suvenýry v sedle Forclaz, ale nám se s tím nechtělo tahat 😀 V obchodě pak nakupujeme zásoby a nějaká piva (některá měla 7 procent, některá dokonce 8,6 %, což se mi později stalo osudným, ale o tom až za chvilku 😀).
Mezitím mi píšou z ubytování, že už máme vše nachystáno, tak vyrážíme do auta pro věci a zdálky vidíme přicházet ty 2 Čechy, které jsme potkali pár dnů předtím ve Švýcarsku v Champex. Zdravíme se, vykládáme, jak se nám podařilo dojít až do Chamonix, my, že jsme to všechno zvládli, oni, že sem přejeli busem a taxíkem a už jim ujely 2 nebo 3 autobusy do Ženevy 😀 Nakonec se loučíme s tím, že už jim asi přijel autobus a jdeme na ubytování. Já ještě nechal něco v autě, tak se vracím, po cestě je ještě potkávám a dostávám nabídku, jestli nechceme jít na pivo, že to, asi, nebyl jejich bus 😀 Vyběhnu nahoru do našeho apartmánu, Lucka s Milanem jsou hned pro, ale Tomášovi se nechce (kdyby tak tušil, že naši 2 noví známí nakonec zatáhnou celý účet, možná by šel taky 😀). Vyrážíme zpátky dolů, borci už na nás mávají ze dveří hospody přes silnici, a tak usedáme, objednáváme nějaká piva a kecáme. Nakonec je z toho super posezení, strašně se nasmějeme, do toho mi volá Dan, že už je v Chamonix, nasměruju ho za námi, a tak máme v jedné hospodě hned dvojí shledání. Borci už nakonec opravdu musí na autobus a my si říkáme, že už bude taky nejvyšší čas přesunout se do apartmánu, když ale chceme platit, číšnice nám sděluje, že už je účet zaplacený, takže moc díky, borci 😊
Párty pak pokračuje i na pokoji, kde nakrájíme k zakousnutí nakoupené zásoby – sýry, klobásky, salámy, zeleninu a pečivo, k tomu začínáme popíjet piva. V průběhu večera různě kecáme, vykládáme si vtipy, já pak učím některé v už značně opilém stádiu vázat různé uzly, které v tom stavu nejdou ani mně 😀 Pak se dozvím jednu věc, která mě fakt zvedne ze židle a i když jsem se zařekl, že už nebudu svou bývalou kontaktovat, píšu jí ještě poslední zprávu… Bohužel to má taky za následek, že začínám ještě víc pít a nakonec vypiju úplně všechna piva, co jsem si koupil… Pak dostáváme s Milanem geniální nápad, že když Lucka odjíždí a nebude moct s námi na další výstupy, uvaříme vajíčko natvrdo a jako symbolickou Lucku ho poneseme s sebou na Gran Paradiso i Mont Blanc 😀 Děláme si z toho srandu, že budeme jako v Kokosech na sněhu a na každém vrcholku bude „Polib vejce“ 😂😂 Lucka se toho chytne a ještě nám na vajíčko namaluje obličej, vlasy a tak a my se pak bavíme hláškou "Dan, kiss the egg" 😂😂
Nakonec jdeme po půlnoci Lucku vyprovodit na autobus, já se těsně před jejím odjezdem dozvídám ještě jednu nepříjemnou zprávu (odpočívej v pokoji, kamaráde…) a pak se téměř se slzami v očích s Luckou loučíme a máváme jí na rozloučenou… Pak nás s Milanem nenapadne nic lepšího, než načít flašku rumu, naše náhradní Lucka nakonec končí posazená na camembertu, který jsme k rumu zakousli, aby nám druhý den nebylo špatně a nakonec ji ještě v duchu „polib vejce“ líbáme a posíláme jí fotky, ať se má na své dlouhé cestě Flixbusem (vlastně pardon, Netflixem 😀) čemu zasmát 😃 😃
Druhý den jsme se měli přesunout tunelem pod Mont Blancem do Itálie směrem ke Gran Paradisu, přespat někde poblíž a ráno vyrazit… No, ve zkratce, já se vzbudil s opravdu strašlivou kocovinou a nedokázal si představit, že vůbec vstanu z postele a sbalím si věci 😀 Milan na tom taky nebyl úplně fajn (i když o 100 % líp, než já 😀). Nakonec jsme se dohodli, že si ubytování zabookujeme i na následující noc (počasí stejně nebylo nic moc), naštěstí bylo volno, tak jsme, kromě odpolední procházky do obchodu a večeře, celý den proleželi 😀
Tour du Mont Blanc byla skvělá, úžasná a jedinečná, a to hlavně díky lidem, se kterými jsem ji absolvoval, takže vám všem moc děkuju, bez vás by to nebylo ono 😊 Kdo třeba váháte, jestli se tam vydat, tak rozhodně neváhejte a vyražte, pokud nemáte parťáka nebo parťáky, klidně i sami, potkáte spoustu zajímavých lidí, se kterými se po cestě dáte do řeči a pokud vyloženě nebudete chtít, nikdy nebudete sami. Dá se to stihnout za 7 dnů, jako jsme to zvládli my (možná by to šlo ještě o den zkrátit), nebo si to můžete o pár dnů prodloužit a víc se kochat, záleží jen a jen na vás 😊 Trasa má taky několik variant, resp. některé úseky jdou projít jak primární, tak nějakou sekundární větví, takže i když půjdete třeba několikrát, pořád bude co objevovat.
V některém z dalších článků shrnu i takové nejdůležitější otázky jako co si sbalit s sebou, jak je to na treku s jídlem, vodou, spaním, placením, co vzít za vybavení apod.