Ona:
Letos peču vánoční cukroví, a vymyslela jsem si i několik neobvyklých druhů. Abych si na to efektivně nakoupila, udělala jsem si plán surovin v excelu. A protože to asi moc nebudeme jíst (nejsme na sladké), rozdáme to. A tak jsem už dopředu nakoupila dárkové krabičky a udělala si seznam - komu a kolik.
Ale k pečení. Začala jsem perníčky, pak přišlo na řadu linecké. To jsem dokonce i slepila. A pak hned i půlku snědla. No nic, upeču to znova. Stejně Mu moc nechutnalo.
Mezitím mi prší na krabici s perníčky, kterou mám na balkoně. Dala jsem ji dovnitř. To je teda začátek! Toto musím ještě nějak vymyslet. S dalšími druhy je v krabici míň a míň místa a další krabice jako by doma najednou došly.
Druhý den přijdu večer domů a On mi sehnal krabici. Navíc mi z jedné udělal několik pater a na balkoně udělal přístřešek, ať mi na to neprší.
A můžu péct dál. On je prostě skvělý!
On:
Letos peče cukroví (prý) poprvé v životě, moc Jí to jde a to cukroví je vážně dobré. Mimo vánočního sladkého zobání to má ještě jeden bonus. Když jsem šel sám bez Ní na večírek, tak neřekla ani slovo. Prý bude doma a bude péct cukroví. Famózní! Cítím, že do Štědrého dne si ještě párkrát zajdu na pivo. A tuším, že do Vánoc nebude doma nikomu vadit ten kapající kohoutek, ani prasklá žárovka.
To všechno jen za krabici ze supermarketu, kterou když si vezmeš, tak ti ještě poděkuje prodavačka. Jen za vzpříčení starého kusu lamina na balkoně, tak, aby udělalo stříšku.
Být úžasný je během Vánoc nějak snazší.
Začínám mít rád Vánoce!
