From the depths of the archive #9

Like every Tuesday, I'm digging deep into the archives.

Jako každé úterý, i dnes sahám hluboko do archívu.

The way it was back then:

It was 1990, the rule of the communist mob was over and the borders for travel were opened. A distant relative of mine used to ride a carousel and this experience gave him the impression that he was an entrepreneur. So he decided to seize the opportunity, bought a bus and started a company to take tourists to various parts of Europe.

For his first trip he chose Venice as his destination. And because he realistically understood that he had no experience with this kind of travel, he approached all possible family members and friends as his first customers - if something went wrong, it would stay in the family and the shame wouldn't be so great.

The bus was an old Karosa, which had previously been used as a mobile clothing shop. I remember that there were poles under the ceiling on which the hangers with the suits were originally hung, and that this equipment caused great merriment among the Italian border guards.

Anyway, the bus brought us safely to our destination and I saw and walked through Venice for the first time - the centre of the once mighty Serenissima Repubblica di San Marco, which practically dominated the whole Mediterranean - if not militarily, then certainly commercially and culturally.

I rated the trip as a success, but I'm afraid it was the first and last trip for my family member's "travel agency".

S tou cestou to tehdy bylo tak:

Byl rok 1990, skončilo panství komunistické lůzy a otevřely se hranice pro cestování. Jeden můj vzdálený příbuzný dříve jezdil s kolotočem a tato zkušenost v něm vzbudila dojem, že je podnikatel. Rozhodl se tedy chopit příležitosti, koupil autobus a založil firmu, která měla vozit turisty do nejrůznějších koutů Evropy.

Na svou první cestu si jako destinaci zvolil Benátky. A protože realisticky pochopil, že s takovým druhem cestování nemá zkušenosti, tak jako první své zákazníky oslovil všechny možné příbuzné a známé - kdyby se něco pokazilo, tak to zůstane v rodině a ostuda nebude tak moc velká.

Autobus byl stará Karosa, která dříve sloužila jako pojízdná prodejna oděvů. Pamatuju si, že pod stropem se táhly tyče, na které se původně věšely ramínka s obleky a že toto vybavení vzbudilo u italských pohraničníků náramné gaudium.

Tak či onak, autobus nás zdárně dovezl na místo určení a já tehdy poprvé spatřil a prošel Benátky - centrum kdysi mocné Nejjasnější republiky svatého Marka - Serenissima Repubblica di San Marco, která prakticky ovládala celé středomoří - když už ne vojensky, tak určitě obchodně a kulturně.

Výlet jsem tehdy hodnotil jako vydařený, ale obávám se, že pro "cestovní kancelář" mého příbuzného to byla cesta první a zároveň poslední.