Welcome back to another installment of my E3 long distance journey. In today's episode, after 330 km on the first section, we will look at the beginning of section two, which leads from Hřensko to Harrachov. In addition, it will be a look in history, because many places look completely different nowadays.
Vítejte zpět u dalšího pokračování mojí cesty po dálkové trase E3. V dnešním díle se po 330 km na prvním úseku podíváme na začátek úseku dvě, který vede z Hřenska do Harrachova. Navíc to bude pohled do historie, protože spousta míst v současnosti vypadá zcela jinak.
In the morning, I got up at sunrise to take advantage of the view that the Růžový hřeben (Pink Ridge) offered me. The place lived up to its name and before sunrise the entire Elbe Valley was covered in pink light. Unfortunately, the clouds were moving from west to east at that time, so there was no light show.
Ráno jsem si přivstal na východ slunce, abych využil vyhlídky kterou mi Růžový hřeben nabízel. Místo dostálo svého jména a před východem slunce se celé Labské údolí zahalilo od růžového světla. Naneštěstí se od západu k východu v tu dobu posouvala oblačnost a tak se nekonala žádná světelná show.
That's why I was able to go to the next destination relatively soon. Which was a viewpoint called Belveder. From where there is another impressive view of the Elbe Valley.
Proto jsem mohl poměrně brzy vyrazit k dalšímu cíli. Jímž byla vyhlídka jmenující se Belveder. Odkud je další impozantní výhled na Labské údolí.
From Belvedere I had to leave the red route E3 because there was logging going on at the time and the route was closed. So I took the green straight down into the valley.
Od Belvederu jsem musel opustit červenou trasu E3, protože tou dobou zde probíhala těžba dřeva a trasa byla zavřená. Vydal jsem se tedy po zelené přímo dolů do údolí.
It was an old road leading to the Belvedere, the history of which probably dates back to 1889, when the Belvedere was opened to tourists.
Jednalo se o starou cestu vedoucí na Belveder jejíž historie sahá pravděpodobně do roku 1889 kdy byl Belveder otevřen turistům.
At the bottom of the valley I had to pass through a beech forest where it was quite dark due to the cloudy sky. But I was glad the trail didn't follow the road.
Na dně údolí jsem musel projít bukovým lesem, kde byla dost tma díky zatažené obloze. Ale byl jsem rád, že stezka nevede po silnici.
After 11 km from Růžové hřeben, I arrived in Hřensko, where the official first part of the E3 trail ends and the second part begins. It's a shame that over the last 20 years the town has turned into a market and parking lot for tourists going to Pravčická brána or a boat trip on the Kamenice River.
Po 11 km od Růžového hřebene jsem dorazil do Hřenska, kde oficiálně končí první část stezky E3 a začíná část druhá. Je škoda, že se město za posledních 20 let změnilo na tržnici a parkoviště pro turisty jdoucí na Pravčickou bránu a nebo výlet na lodičkách po řece Kamenici.
Right outside the city, you could see what the hurricanes and the subsequent bark beetle calamity caused here a few years ago. As the place has the status of a National Park. All the wood was left here. When I saw the huge amount of dry wood and the crowds of people. Some of them were smoking cigarettes. I had a hunch that there was going to be a huge mess here in the future.
Hned za městem bylo vidět co zde před pár lety způsobily orkány a následná kůrovcová kalamita. Jelikož místo má status Národního parku. Bylo zde ponecháno veškeré dřevo. Když jsem viděl to obrovské množství suchého dřeva a davy lidí. Z nich někteří si v klidu kouřily cigarety. Tušil jsem, že zde v budoucnu dojde k obrovskému průšvihu.
Despite the hot weather, I decided to climb Pravčická brána as quickly as possible to avoid the crowds of people at the viewpoints.
I přes horké počasí jsem se rozhodl vystoupat na Pravčickou bránu co nejrychleji, abych se vyhnul davům lidí na vyhlídkách.
It was successful and I was able to enjoy the views of the countryside in peace.
Podařilo se a tak jsem si mohl v klidu užít výhledy do krajiny.
Afterwards, I had a small snack to replenish the energy I had burned off with the quick climb up the hill. And in addition, I could choose the place where I will sit.
Poté jsem si dal malé občerstvení, abych doplnil energii, kterou jsem spálil rychlým výstupem do kopce. A navíc jsem si mohl vybrat místo kde budu sedět.
There was nothing left but to continue on the journey and enjoy the views of this natural and architectural monument that Pravčická brána offers for the last time.
Nezbývalo nic jiného než se vydat dále na cestu a naposledy se pokochat výhledy na tuto přírodní i architektonickou památku, kterou Pravčická brána nabízí.
The trail continued under massive sandstone walls with occasional views of the landscape. When I reached a place called Mezní louka, where I had lunch in a restaurant and a few beers because it was quite hot.
Stezka dále pokračovala pod mohutnými pískovcovými stěnami s občasnými výhledy do krajiny. Až jsem došel do místa zvané Mezní louka, kde jsem si dal v restauraci oběd a pár piv k tomu, protože bylo dost vedro.
Behind Mezní louka, it was again possible to see what nature can do when people try to modify it in an inappropriate way. Scots pine, beech, oak are common trees in this area. But people have planted spruce and Eastern white pine here, which are completely unsuitable for this type of terrain.
Za Mezní loukou bylo k vidění opět co dokáže příroda, když se jí snaží člověk upravit nevhodným způsobem. V této oblasti je běžným stromem borovice lesní, buk, dub. Jenže člověk zde vysadil smrk a borovici vejmutovku, které jsou pro tento typ terénu naprosto nevhodné.
After a while, I arrived at another natural arch, which is called Malá Pravčická brána and, unlike the big one, entrance here is free.
Po chvíli jsem dorazil k dalšímu přírodnímu oblouku, který se jmenuje Malá Pravčická brána a narozdíl od velké je sem vstup zdarma.
Not far from the Malá Pravčická brána is a rock column that was used as a castle by marauding knights in the past. The castle is called Šaunštejn. The ladders and wooden surfaces have been modified since my last visit, so it's not as dangerous anymore.
Nedaleko od Malé Pravčické brány je skalní sloup, který byl v minulosti využíván jako hrad loupeživými rytíři. Hrad se jmenuje Šaunštejn. Od mojí poslední návštěvy zde byly upraveny žebříky a dřevěné plochy, takže to není již tak nebezpečné.
Originally, I had planned to climb to the top of Ostroh, but I somehow ran out of strength, because this type of terrain is very demanding for movement and even though I was well physically prepared, Czech Switzerland drained all my energy. And on top of that, I still had a challenging descent ahead of me.
Původně jsem měl v plánu vystoupat ještě na vrchol Ostroh, ale nějak mi už nezbývaly síly, protože tento typ terénu je velmi náročný na pohyb a i přesto, že jsem byl dobře fyzicky připraven České Švýcarsko ze mě vysálo veškerou energii. A navíc mě čekal ještě náročný sestup.
I chose Balzerovo ležení as a possible place to spend the night, but it was occupied by a family preparing food there.
Jako možné místo pro přenocování jsem si zvolil Balzerovo ležení, ale bylo zde obsazeno nějakou rodinou připravujicí si zde jídlo.
So all I had to do was walk to Jetřichovice where there is a campsite at the swimming pool. After a very long time, I settled in the camp and used all the comfort that was offered to me. I had a hot dinner and about 8 beers by the pool.
Takže mi nezbývalo, než dojít až do Jetřichovic kde je kemp na koupališti. Po hodně dlouhé době jsem se ubytoval v kempu a využl veškerého komfortu, který mi byl nabídnut. Měl jsem teplou večeři a asi 8 piv u bazénu.
As I wrote at the beginning that most of these places look different. Unfortunately, my worst fears came true that evening. A fire started in the area of Malinové dol, and over 1000 hectares burned in the course of 20 days. Over 1,000 firefighters were deployed to fight the fire. Several planes and helicopters from all over Europe helped fight the fire. To this day, the park is closed to the public.
Jak jsem psal na začátku, že většina těchto míst vypadá jinak. Bohužel moje největší obavy se toho večera staly realitou. V oblasti Malinového dolu začalo hořet a v průběhu 20 dní shořelo přes 1000 ha. Do boje s ohněm bylo nasazeno přes 1000 hasičů. Několik letadel a vrtulníků z celé Evropy pomáhalo v boji s ohněm. Do dnešní doby je park uzavřen pro veřejnost.
| Total distance traveled | Conquered peaks | Total altitude |
|---|---|---|
| 355,2 km | 26 | 15 836 m |