I welcome all enthusiastic travelers and all others. It took me almost a year to get a traditional summer holiday with friends Mamut a Čermus. For a long time I had a plan for a long -distance route through the Bavarian landscape, which follows the historic Bavarian Golden Path. We had a meeting on Saturday morning at the main station in Prague. The first on the site of the meeting was Mamut. The second I arrived and after a while waiting I realized that I forgot my wallet at home with all the money and, above all, documents without which I should not travel abroad. So there was a quick order taxi, which took us to my home, where I picked up everything I needed. And we headed to the second Prague railway station Smíchov, where Čermus was waiting for us. The departure of the train was about 5 minutes. So we managed to do it. The destination of the first train was the city of Cheb in West Bohemia. But there was a partial lockout on this track, so we had to take part of the journey by bus. So there was no time to open the Desperado barrel, who had Mamut packed in a backpack. And even on the second train from Cheb to Marktredwitz, where the trail is start. It was no time to start this burden.
Vítám všechny nadšené cestovatele a všechny ostatní. Trvalo mi skoro rok než jsem se dostal ke zpracování tradiční letní dovolené s přáteli. Mamutem a Čermusem. Docela dlouho dobu jsem měl zálusk na dálkovou trasu vedoucí Bavorskou krajinou, která kopíruje historickou Bavorskou Zlatou stezku. Sraz jsme měli v sobotu ráno na Hlavním nádraží v Praze. První na místě srazu byl první Mamut. Druhý jsem dorazil já a po chvíli čekání jsem si uvědomil, že jsem zapomněl doma peněženku se všemi penězi a především doklady, bez kterých bych neměl cestovat do zahraničí. Takže proběhla rychlá objednávka taxíku, který mě odvezl domu, kde jsem vše potřebné vyzvedl. A zamířili jsme na druhé Pražské nádraží Smíchov, kde na nás již čekal Čermus. Do odjezdu vlaku zbývalo asi 5 minut. Takže jsme to stihli jentak tak. Cílová destinace prvního vlaku bylo město Cheb v západních Čechách. Jenomže na této trati byla částečná výluka a tak jsme část cesty museli jet autobusem. Takže nebyl čas otevřít sud Desperada, který měl Mamut přibalen v batohu. A ani v druhém vlaku z Chebu do města Marktredwit, kde stezka začíná, nebyl čas tuto zátěž odlehčit.
First we bought food for a few days and went to explore the city. There were many statues around the city that resembled live people at some times that were not much in the city.
Nejprve jsme nakoupili jídlo na několik dní a vyrazili na průzkum města. Po městě bylo mnoho soch, které v některých chvílích připomínali živé lidi, kterých moc ve městě nebylo.
Along the way we came across the Nothaft brewery, where the beer was worn by a young waitress who said the first few beers "to the bottom". Before she understood that it wouldn't be a problem for us to do this fast enough because we were quite dry.
Cestou jsme narazili na pivovar Nothaft, kde nám pivo nosila mladá servírka, která nám prvních pár piv říkala "Do dna". Než pochopila, že pro nás nebude problém toto splnit dost rychle, protože jsme byli docela vyschlí z cesty.
When we were sufficiently citizen we mixed back to the road through the former industrial zone left to the park. And then further from the city. Where we planned a place for overnight stays. Cermus was no longer well out of the way and blatant heat that prevailed at that time. In the first forest we found a place for overnight. And we decided that it was time to help mammoth from a 5 -kilo barrel. But the mood quickly looked at and we drank one or two glasses each. Meanwhile, Chermus fell asleep. And so it was time to go to the corner as well.
Když jsme byli dostatečně občersteni zamířili jsme zpět na cestu přes bývalou průmyslovou zónu přeměněnou na park. A pak dále z města. Kde jsme plánovali nají místo pro přenocování. Čermusovi již nebylo úplně dobře z cesty a nehorázného vedra, které tou dobou panovalo. V prvním lese jsme našli místo na přenocování. A usoudili jsme, že je čas pomoci Mamutovi od zátěže v podobě 5 kilového sudu. Ale nálada rychle uvadla a vypili jsme každý tak jednu až dvě skleničky. Mezitím Čermus usnul. A tak byl čas jít na kutě taktéž.
The next morning, we set out on the road quite early because we were awakened by a light rain. Fortunately, there was a tourist shelter where we could hide. It was time to try number two to complete the barrel. This time, nausea hit me and I had to go to the shed on the bench. Meanwhile, the boys fought and when I woke up in two hours a barrel would be empty. And so it was time to go on the road.
Další ráno, jsme vyrazili na cestu poměrně brzy, protože nás probudil lehký déšť. Naštěstí nedaleko byl turistický přístřešek, kde jsme se mohli schovat. Nastal čas na pokus číslo dvě o dokončení sudu. Tentokráte dopadla nevolnost na mě a musel jsem si jít lehnout do boudy na lavičku. Kluci mezitím bojovali a když jsem se za dvě hodiny vzbudil sud by prázdný. A tak byl čas vyrazit dále na cestu.
After noon we arrived in a pub named Marktredwitzer Haus. Where we had the opportunity to taste another Bavarian beer Friedenfelsen.
- Po poledni jsme dorazili do hospůdky jménem Marktredwitzer Haus. Kde jsme měli možnost ochutnat další Bavorské pivo Friedenfelsen.*
Here we stayed until late afternoon. Then we headed across the forest to the Ruine Weissenstein Castle.
Zde jsme se zdrželi do pozdního odpoledne. Pak jsme zamířili přes les ke skalnímu hradu Ruine Weissenstein.
We honestly explored the rock castle. And since it was hot again we decided to end the day just outside the castle.
Skalní hrad jsme poctivě prozkoumali. A jelikož bylo opět zase vedro rozhodli jsme se den ukončit kousek za hradem.
