My ancestors were thrifty people. And by that, I mean my parents and grandparents too. We rarely threw anything away. They all knew that everyday objects would one day become antiques. And so we kept a lot of them.
Today I am showing such a thing, which we also have at home. Since time immemorial. A pocket watch.
As for the size, I'm attaching a eurocent coin for comparison. But it's just a pocket watch size pocket watch. And it's silver. They have no hallmarks, I didn't have them tested. But I've handled silver things plenty of times. Just rub the watch in your hand and you'll see the typical oxidation stains. Plus, it's decorated with black and gold enamel.
Moji předkové byli šetrní a shánčliví lidé. A tím myslím i své rodiče a prarodiče. Málokdy jsme něco vyhodili. Všichni věděli, že předměty denní potřeby se jednou stanou starožitnostmi. A tak jsme si jich spoustu nechávali.
Dnes ukazuji takovou věc, kterou máme také doma. Od nepaměti. Kapesní hodinky.
Co se týče velikosti, přikládám pro srovnání eurocentovou minci. Ale jsou to zkrátka kapesní hodinky velikosti kapesních hodinek. A jsou stříbrné. Nemají puncovní značky, nenechal jsem je zkoušet. Ale se stříbrnými věcmi jsem už manipuloval mockrát. Stačí hodinky potěžkat v ruce a uvidíte typické oxidační skvrny. Navíc jsou zdobené černým a zlatým smaltem.
What makes this watch special? Most objects in our home have a history. One of my grandparents told me who it belonged to, how our family got it. But this watch just is. No one knows where it came from.
Do I recognize anything from their cloak? The front looks a bit like a nobleman's coat of arms. But it's not a coat of arms. On my father's side, I know my family tree back to 1611, and there were no nobles in it. It's just an ornament. Could be a monogram on it. But it's not there anymore. What else could there be?
On the back is a dog, a rifle, branches. In short, a hunting motif. Did this watch belong to a hunter? Looks like it.
How did the watch get here? That's the mystery. As far as I know, none of my ancestors were pickpockets and stole watches for a living. Although we have a lot of them in our house. Who knows?
Some ancestor of mine might have gotten it, bought it, traded it for something, found it. I've often wondered about that. But I don't think I'll ever find out the truth.
Čím jsou tyto hodinky výjimečné? Většina předmětů v naší domácnosti má svou historii. Některý z mých prarodičů mi řekl, komu patřily a jak je naše rodina získala. Ale tyhle hodinky prostě jsou. Nikdo nevěděl, odkud pocházejí.
Poznávám něco z jejich pláště? Přední strana vypadá trochu jako šlechtický erb. Ale není to erb. Z otcovy strany znám svůj rodokmen až do roku 1611 a žádní šlechtici v něm nebyli. Je to jen ornament. Mohl by na něm být monogram. Ale už tam není. Co jiného by tam ale mohlo být?
Na zádní straně vidíme psa, pušku a větve ... Zkrátka lovecký motiv. Patřily tyto hodinky myslivci? Vypadá to tak.
Jak se k nám ty hodinky dostaly? To je záhada. Pokud vím, nikdo z mých předků nebyl kapsář a neživil se krádežemi hodinek. I když jich máme doma spoustu ... Kdo ví ... ?
Možná je nějaký můj předek dostal darem, koupil, vyměnil za něco, našel. Často jsem o tom přemýšlel. Ale myslím, že se pravdu nikdy nedozvím.
And now for the watch itself. When I open the front cover, I find that there is no glass. And it doesn't look like there ever was. The watch must be pretty old. I'm guessing late 19th century. The dial is made of porcelain.
Brand Remontoir, 15 rubis. Yes, I managed to find such a watch on Google. It's not the most expensive, but it's worth something.
A nyní k samotným hodinkám. Když otevřu přední kryt, zjistím, že tam není žádné sklo. A nevypadá to, že by tam někdy bylo. Hodinky musí být hodně staré. Hádám, že tak z konce 19. století. Ciferník je vyroben z porcelánu.
Značka Remontoir, 15 rubínů. Ano, podobné hodinky se mi podařilo najít na Googlu. Karlštejn si za ně nekoupím, ale nějakou cenu přeci mají.
The watch is stamped with its unique number. I might be able to find some factory records of which dealer the watch was sold to. And maybe there's a record of who the dealer resold the watch to. However, there are also very faint marks on the case that were made by the watchmakers when they repaired it.
There's no point in me going into the origins of the watch. It would cost me too much time. In a few years, when I'm retired, I'll have the watch appraised by an expert. So my son will know what it's worth. I'll never know the story behind it. But I can make it up. And that could be even more interesting.
Na hodinkách je vyraženo jejich jedinečné výrobní číslo. Možná by se mi podařilo najít nějaké tovární záznamy o tom, kterému obchodníkovi byly hodinky prodány. A možná existuje záznam o tom, komu obchodník hodinky přeprodal ... Na pouzdře jsou však také velmi slabé značky, které udělali hodináři, když je opravovali. Třeba ... Ne. To by byla obrovská náhoda.
Nemá smysl, abych se zabýval původem hodinek. Stálo by mě to příliš mnoho času. Za pár let, až budu v důchodu, nechám hodinky ocenit odborníkem. Takže můj syn bude vědět, jakou mají cenu. Já se jejich příběh nikdy nedozvím. Ale můžu si ho vymyslet. A to by mohlo být ještě zajímavější.
I've changed the format of my article a bit. I still use the Deepl.com translator when writing, but I also place the original text in Czech under the photo it accompanies. Is this better or worse for the reader?
Thank you for stopping by. Thank you for reading. Thank you for every form of support. Thank you for any comments, suggestions and feedback.
Trochu jsem změnil formát svého článku. Při psaní stále používám překladač Deepl.com, ale pod fotografii, kterou doprovází, umisťuji i původní text v češtině. Je to pro čtenáře lepší, nebo horší?
Děkuju, že jste se u mého příspěvku zastavili. Děkuju, že jste si ho přečetli. Děkuju za každou formu podpory. Děkuju za jakékoli připomínky, návrhy a zpětnou vazbu.
