Po propuštění
Lyže s našima na Erlebachově boudě a klavírní recitál se slušnou účastí přátel a známých, retrospektivní dílo, povedlo se mi ho zařadit s tonálním plánem, což můžete číst v analýzách.
Nechci nic říkat, ale na ústavce mě šikanovali, lezl jsem jim tam na nervy, sebrali mi notebook na práci, překládali mě z oddělení na oddělení o půlnoci a nakonec, když mě přeložili na to nejhorších z chráněných a Švarc mě chtěl poštvat proti mamce, mi domluvili soud ale ne odvoz. I tak jsem byl nejrychleji propuštěný pacient s ústavkou, prostředí je neutěšené a někteří tam byli i několik let, ve dvanácti na pokoji s vycházkou maximálně do kavárny. Vězení... Za ně bojuju, už nebude možné zavřít člověka s diagnózou, protože se předpokládá jeho vina a jeho nepravda, nebude možné držet člověka pod zámkem, dokud nezmění svoje myšlení. Chci zrušit presumpci viny a zavést svobodu prožívání a myšlení, když je někomu zle, nesmí se mu nařídit brát na to stabilizující chemii, je to jeho život a tělo toho ví víc, než doktor.
Následující texty dala dohromady při mé ústavce máma a tím mě z velké části osvobodila, protože se jí báli. Já se případem nezabývám, kromě nich má 400 stran materiálu, kterými válčí se státem.
PRÁVO NA SPRAVEDLIVÝ PROCES PRO PSYCHIATRICKÉHO PACIENTA – TEXT PRO OMBUDSMANA
(….protože soudy, který jsou jiný, než poslední, jsou na hovno.)
Níže uvedeným textem byl osloven Úřad veřejného ochránce práv České republiky, protože autorovi této knihy byla na základě vadného znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie nařízena ústavní psychiatrická péče. Autor tohoto textu podal stížnost na znalkyni dohledovému orgánu, Ministerstvu spravedlnosti, které stížnost nikterak neřešilo. Proto se obrátil na Úřad veřejného ochránce práv České republiky, aby zahájil šetření na Ministerstvu spravedlnosti, zda je řešen jeho podnět o stížnosti na znalkyni. Po zásahu Úřadu veřejného ochránce práv České republiky bylo řízení o přestupku se znalkyní zahájeno.
Pro nařízení psychiatrického ochranného léčení ústavní formou existoval jediný důkaz, znalecký posudek znalkyně, kterou v procesu určila Police ČR.
Pro nenařízení psychiatrického ochranného léčení ústavní formou existovalo dostatek jiných důkazů, se kterými se soud 1. a 2. instance nevypořádal dostatečně, nebo vůbec.
Autor textu byl kvůli stalkingu posuzován soudním znalcem opakovaně v trestním řízení, přičemž v 1. případě se dle usnesení soudu stal trestný čin s nejvyšší pravděpodobností (tj. nebyl ani prokázán) a 2. případě i soud zkonstatoval, že v žádném případě se nejedná o závažný trestný čin, za který by v žádném případě nemohl být udělen trest odnětí svobody. Skutek (neuposlechnutí výzvy Policie v listopadu 2021), který je podklad pro konstatování nebezpečnosti autora, se nestal tak, jak jej Policie popisovala.
Soudní znalkyně určená Policií ČR dospěla k závěru, že posuzovaný je nebezpečný pro společnost a sám sobě, a že v době spáchání údajného trestného činu nebyl příčetný.
Ošetřující lékařka vydala prohlášení, ve kterém se s nařízenou ústavní léčbou neztotožňovala.
Advokátka oslovila desítky soudních znalců, aby zajistila revizní znalecký posudek, neboť v posudku zajištěného Policií ČR byly závažné faktické chyby neodpovídající zdravotní dokumentaci.
Nejprve advokátka oslovila desítky znalců e-mailem a telefonicky. Poté zaslala několik desítek žádostí o vypracování znaleckého posudku do datové schránky. Vzhledem k tomu, že odpověď byla vždy zamítavá nebo žádná a vzhledem k tomu, že ve znaleckém posudky zpracovaném pro Policii ČR byly chyby, oslovila Ministerstvo spravedlnosti, aby zprostředkovalo kontakt na znalce, který bude ochoten provést revizní znalecký posudek. Ministerstvo spravedlnosti kontakt nezprostředkovalo a odkázalo na seznam soudních znalců.
Rodiče posuzovaného oslovili stovky přátel, zda nemají možnost zkontaktovat znalce, který bude ochoten vypracovat revizní znalecký posudek. Nesehnali.
Vzhledem k tomu, že se závěry soudní znalkyně zajištěné Policií ČR se neztotožňovala ani ošetřující lékařka, oslovila Ústřední vojenskou nemocnici o vypracování znaleckého posudku. ÚVN ústavní znalecký posudek nezajistila, neboť je zajišťuje pouze pro potřeby soudu nebo Policie ČR.
Advokátka se dotazovala na seznam soudních znalců na ministerstvu spravedlnosti, neboť hledala ústav pro vypracování ústavního znaleckého posudku a Ministerstvo spravedlnosti odpovědělo, že dosud nemá funkční databázi soudních znalců. Z důvodu nefunkční databáze soudních znalců Ministerstvo spravedlnosti ani nevědělo, kolik soudních znalců přestalo činnosti soudního znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie vykonávat po 1. 1. 2021, kdy došlo ke změně zákona. Ministerstvo spravedlnosti, jakožto dohledový orgán nad soudními znalci, ani nevědělo, kolik posudků za rok udělá znalkyně, kterou angažovala do případu Policie ČR.
Z výše uvedených důvodů pro řízení v 1. instanci nebyl obhajobou zajištěn revizní znalecký posudek pro 1. veřejné zasedání.
Státní zástupkyně konstatovala, aniž by ošetřující lékařka byla přítomná na veřejném zasedání, že se ošetřující lékařka ve svých písemných závěrech mýlí. Pro uvedené konstatování neměla žádný podklad.
Vyjádření pro soud rodičů, prarodičů, přátel a vyučujících autora byly následně komentovány tak, že uvedené osoby nemají psychiatrické vzdělání a nemohou posoudit nebezpečnost autora. K výrokům rodičů a prarodičů soud uvádí, že autorovo okolí nemá na jeho onemocnění dostatečný náhled.
Obhajoba doložila dostatek podkladů pro to, aby soud mohl sám posoudit, že výroky soudní znalkyně zajištěné Policií ČR jsou nepravdivé a vadné. Nicméně soud uznal jedině výroky soudní znalkyně za validní, na jejichž základě postavil svá usnesení.
Soud v 1. instanci nařídil ochranné léčení ústavní formou, přičemž se vůbec nevypořádal s ostatními důkazy. Soud se nevypořádal s věcnými argumenty, které dokladují, že výroky soudní znalkyně zajištěné Policií ČR nejsou pravdivé. Např. soudní znalkyně tvrdila, že autor odmítá léčbu, což nebyla pravda.
Obhajobě zamítli jako svědka ošetřující lékařku, která by mohla výroky soudní znalkyně vyvrátit, neboť o ní by soud nemohl uvést, že nemá psychiatrické vzdělání.
Soud v 1. instanci konstatoval, že pacient je ambulantně nedostatečně léčen kvůli špatné diagnóze stanovené ošetřující lékařkou, a proto je nutné nařídit ústavní psychiatrickou léčbu. Bezprostředně po tomto výroku advokátka požádala VZP, aby VZP provedla revizi léčebných postupů. VZP revizi léčebných postupů na žádost advokátky revizi léčebných postupů neprovedla, pouze zaslala seznam lékařů, kteří jsou schopní revizi léčebných postupů provést.
Proti nařízení léčby ústavní formou byla podána stížnost k Městskému soudu. Podařilo se zajistit další 2 důkazy, které nařízení léčby ústavní formou rozporují. Jako důkaz bylo dodáno další odborné vyjádření renomovaného forenzního psychiatra, jehož autor se stejně jako ošetřující lékařka neztotožňoval s nařízením ústavní léčby.
Přestože nařízení ústavní léčby má být posuzováno s nejvyšší pečlivostí, Městský soud stížnost na usnesení 1. instance zamítl v neveřejném zasedání dne 13. 9. 2022, přičemž nepřipustil navrhované svědky.
Dne 13. 9. 2022 byl Městskému soudu zaslán revizní znalecký posudek, který se po oslovení naprosto neuvěřitelném shánění advokátky i rodiny podařilo zajistit a který rozporuje jednak diagnózu paranoidní schizofrenie, uvádí diagnózu psychospirituální krize, dále revizní znalecký posudek rozporuje nebezpečnost autora.
S dalším důkazem, odborným vyjádřením renomovaného forenzního psychiatra, se soud dostatečně nevypořádal.
Revizní znalecký doručený soudu dne 13. 9. 2022 posudek ani Městský soud neposoudil, neboť vydal své usnesení v neveřejném zasedání ve stejný den. Soud odeslal advokátce usnesení o nařízení ochranné léčby ústavní formou až 22. 9. 2022.
Pro pravomocné nařízení ústavní léčby, která byla zahájena 14. 10. 2022 je znalecký posudek zpracovaný pro Policii ČR, který obsahuje informace nesouhlasící s výpisem ze zdravotní dokumentace, podkladem k pravomocnému usnesení. Dalším podkladem pro pravomocné usnesení jsou nepravdivé výroky soudní znalkyně, které uvedla na veřejném zasedání v prvoinstančním řízení. Nepravdivé výroky se týkaly jednak posuzované údajné trestné činnosti (stalkingu) a dále informací z oblasti medicíny.
ÚRYVKY Z TEXTU Z DOVOLÁNÍ K NEJVYŠŠÍMU SOUDU PRO POBAVENÍ
(pro pobavení …. protože soudy, který jsou jiný, než poslední, jsou na hovno…)
….. Autor má magické myšlení v oblasti hudby, je to příznak schizofrenie
Ve zprávě z psychiatrické léčebny Bohnice je uvedeno, že dovolatel má magické myšlení v oblasti hudby, což ošetřující lékař z Psychiatrické léčebny Bohnice považuje za patologii, nicméně pedagog HAMU, tj. odborník na oblast hudby, tvrdí, že myšlení dovolatele v oblasti hudby je racionální a vědecky podložené.
…..Zaslání románu k posouzení s omluvným dopisem do redakce časopisu je stalking
Dovolatel v říjnu 2021 zaslal do redakce časopisu Ink rukopis románu spolu s žádostí o posouzení kvality románu a s informací, že to je jeho prvotina. V příloze zaslal dopis pro slečnu Sáru Zeithammerovou. Na veřejném zasedání okresního svědkyně uvedla, že uvedený rukopis románu, ve kterém je hlavní postava inspirována sl. Sárou Zeithammerovou, bude v přepracované podobě a s jinými jmény vydán a že na vydání románu má rodina sponzora, neboť na tento text od přátel existují velmi pozitivní ohlasy. Dále svědkyně na veřejném zasedání uvedla, že v knize jsou popsány zkušenosti dovolatele s psychózou dovolatele z roku 2019 a dále uvedla, že v román je zasazen do skandálních reálií české politiky a že se v něm řeší odstranění sochy rudoarmějce v Novém Strašecí. Sl. Sára Zeithammerová četla na autorském čtení vlastní povídku, jejímž obsahem bylo mimo jiné to, že ona stále něco tvoří, a nakonec se stane slavná tak, že napíše někdo knihu o ní. Není divu, že dovolatel po vyslechnutí uvedeného textu chtěl se sl. Sárou Zeithammerovou mluvit. Není sice úplně normální, když spolu lidé komunikují prostřednictvím literárních děl, ale takto komunikuje nejen dovolatel, který je aktivní umělec, ale rovněž i poškozená, rovněž umělkyně.
Je s podivem, že v celém řízení se uvádí, že dovolatel zaslal do redakce časopisu dopis s přílohami, přičemž se jednalo o zaslání rukopisu této knihy k posouzení redakci s přílohou, ve které byl dopis pro sl. Sáru Zeithammerovou.
….. Obavu o život a zdraví způsobuje autorova touha mluvit
Posouzení nebezpečnosti pachatele se opírá zejména o incident, který se stal dne na autorském čtení Sáry Zeithammerové. Popis předmětné události se liší jak v policejním záznamu, v usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 rovněž i v usnesení Městského soudu v Praze a její popis se posouvá v neprospěch dovolatele.
Policie ČR uvádí, že dovolatel chtěl opakovaně se slečnou mluvit, policie jej opakovaně vyzývala, aby zůstal na místě a nepřibližoval se k ní. Dovolatel opakovanou výzvu neuposlechl. Policie ČR uvádí, že vzhledem ke zjištěným skutečnostem, za které lze považovat to, že v minulosti byl dovolatel prošetřován z nebezpečného pronásledování (které se neprokázalo) a je psychiatrický pacient, přistoupila k použití donucovacích prostředků, protože se obávala o život a zdraví slečny Sáry Zeithammerové. O život a zdraví se tedy evidentně Policie obávala z toho důvodu, že se sl. Zeithammerovou chtěl mluvit psychiatrický pacient v minulosti prošetřovaný za nebezpečné pronásledování.
Obvodní soud pro Prahu 7 uvedenou událost popisuje tak, že obavu sl. Zeithammerové i Policie shledává jako důvodnou, neboť se dovolatel k sl. Sáře Zeithammerové drásal i přes přítomné policisty. Obvodní soud pro Prahu 7 používá expresivní slovo „drásal“ a opomíjí, že s ní chtěl pouze mluvit. V usnesení se uvádí, že zajisté to v poškozené vyvolalo důvodnou obavu o své zdraví, co by dovolatel mohl udělat při dalším kontaktu a co by bez přítomnosti policie mohl provést. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 neodůvodněně posouvá skutek to hypotetické roviny v neprospěch dovolatele.
Další posunutí popisované události v neprospěch dovolatele je v usnesení Městského soudu, ve kterém je uvedeno, že před dovolatelem sl. Sáře Zeithammerové málem nepomohla ani přivolaná hlídka Policie ČR, když se k ní posuzovaný snažil dostat i přes přítomné policisty, kteří jej nejdříve vyzývali k zanechání jednání (kontaktování poškozené), a museli proti posuzovanému užít donucovací prostředky.
Jistě jednání dovolatele bylo obtěžující a nevhodné, nicméně to, že dovolatel chtěl se sl. Zeithammerovou mluvit, je následně kvalifikováno jako jednání způsobující obavu o život a zdraví, je nepřiměřené. Jestliže by dovolatel způsoboval obavu o zdraví a život svým chováním z důvodu svého psychiatrického onemocnění, měli policisté okamžitě povinnost zavolat lékaře a nechat dovolatele hospitalizovat. Toto ale neučinili. Z popisu události a následných kroků policie není zřejmé, jakým způsobem dovolatel způsoboval sl. Zeithammerové obavu o zdraví a život, když s ní chtěl pouze mluvit.
….Ambulantní ošetřující lékařky se nikdo na zdraví autora nezeptal
Dovolatel navrhoval v řízení před soudy nižších stupňů provedení revizního znaleckého posudku, ve kterém by byly nesrovnalosti vytýkané znaleckému posudku MUDr. Leblové odstraněny a odborné otázky náležitě objektivizovány. Za závažné procesní pochybení ze strany nižších soudu dovolatel považuje skutečnost, že v řízení nebyla vyslechnuta jeho ošetřující lékařka.
Podle doktríny opomenutých důkazů je opomenutým důkazem zejména takový důkaz, jehož provedení má zásadní význam pro posouzení otázky viny, avšak obecný soud jej bez věcně adekvátního odůvodnění zamítne, eventuálně zcela opomene, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná, či toliko okrajová a obecná, neodpovídající povaze a závažnosti věci (Srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 459/2000 ze dne 16. července 2002, publikovaný pod č. 89/2002 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu).
Opomenutí důkazu bez řádného a odpovídajícího odůvodnění je Ústavním soudem považováno za vadu, která dosahuje ústavněprávní intenzity. Jak uvedl Ústavní soud: „Tzv. opomenuté důkazy, tj. důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud bez adekvátního odůvodnění nezabýval, typicky zakládají nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, nýbrž i jeho protiústavnost. Procesním právům účastníka odpovídá povinnost soudu o jím navržených důkazech rozhodnout, jakož i – pokud jim nevyhoví – ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl, resp. pro základ svých skutkových zjištění je nepřevzal. Jestliže tak soud neučiní nebo učiní nedostatečně, zatíží řízení vadami ve smyslu porušení obecných procesních předpisů, jež jsou způsobilé současně založit kolizi se zásadami vyjádřenými v hlavě páté Listiny.“ (Nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1135/17 ze dne 1. listopadu 2017, publikovaný pod č. 200/2017 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, bod 26.).
V případě dovolatele se nejedná o dopad na otázku viny, ale na oblast stejně závažného dopadu do práv dovolatele. Nicméně bez dalšího se jedná o důkazy, které splňují jak podmínku zásadního dopadu na otázku dopadu do práv dovolatele, na jejichž základě má dovolatel přijít o osobní svobodu, tak i podmínku neadekvátnosti odůvodnění. Soudy nižších stupňů tak opomenutím těchto důkazů porušily právo dovolatele garantované článkem 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
….Soud se domnívá, že ošetřující lékařka špatně léčí, proto nařizuje ústavní léčbu
Soud 1. instance mimo jiné odůvodnil nutnost nařízení ochranného léčení v ústavní formě tím, že ošetřující lékařka MUDr. Závěšická Ph.D. shledává u dovolatele méně závažnou psychotickou poruchu a podle toho je mu stanovena i mírnější léčba. Přestože ošetřující lékařka u dovolatele neshledává závažnější psychotickou poruchu paranoidní schizofrenii, léčbu stanovuje identickou, neboť paranoidní schizofrenie a schizotypální porucha se léčí stejně.
…..Výroky znalce objednaného Policií ČR, může vyvrátit jenom znalec – nelze jej ale sehnat
Za účelem prověření závěrů předmětného znaleckého posudku MUDr. Leblové oslovila obhájkyně dovolatele celkem více než 30 soudních znalců z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Pokud bylo obhájkyni dovolatele vůbec soudními znalci odpovězeno, jednalo se o zamítavou odpověď, jelikož jejich kapacita nepostačuje k vypracování znaleckého posudku od soukromého objednatele případně znalci zvažují ukončení své znalecké činnosti. Dovolateli hrozí omezení jeho osobní svobody na blíže neurčenou dobu, a to na základě jednoho znaleckého posudku, jehož závěry o nebezpečnosti dovolatele jsou velmi vágní a zcela nepřezkoumatelné a ve znaleckém posudku se nacházejí značné nesrovnalosti, když znalkyně ani neví, od kdy má dovolatel nasazenou depotní léčbu a jakou léčbu užívá. Dovolateli se nakonec podařilo zajistit znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie vypracovaný MUDr. Mgr. Evou Navrátilovou, ale v mezidobí odvolací soud rozhodl, aniž by reflektoval závěry předmětného znaleckého posudku.
Nicméně téměř nemožnost zajistit si jiný znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie způsobená současnou tristní situací na poli soudních znalců, zcela zásadním způsobem porušuje právo dovolatele na spravedlivý proces, když rozhodnutí soudu I. stupně je postaveno pouze na závěrech znaleckého posudku MUDr. Leblové.
