Myšlenka dne, že když teda fakt myslím jen na sebe, tak je to proto, že já jsem ten, ke komu toho cítím nejméně, protože neznám svojí tvář a hlas. Na hlasy přát

Pohřeb Celé léto jsem měl zkažené, asi třikrát jsme si volali s profesorem Bartoněm, Martička si všimla, že se bojím, že jsem mu ublížil, a všimla si toho v den, v který jsem zjistil, že je už pozdě volat.

Špatnochl Omlouvám se, vzhledem k situaci to udělat chci, budu muset napsat i o něm a o Kroměřížských kurzech. Po 'rozchodu' (spíš pohádání) s Čoudelkou se mi prohlubovalo neštěstí a bál jsem se, že jestli

Oslava Do týdne jsme se pohádali... s Čoudelkou. Nic ve zlém, ale když jsem neřekl její jméno v textu, můžu Štochla už naprákat, že jí zneužíval, chodil si každý týden pro pusinky a to i v situaci, kdy

Text obecné teorie naivity Umění je svou podstatou extatické. Veliký je smutek toho, kdo už patřil na nestvořené světlo, kdo už v sobě pocítil pálící ránu, a pak pohlédl na svět. Extáze přichází jako nehoda,

Stroj času Kniha zůstala různě po přátelích, téměř beze ztrát, jen chyběl tenhle fiktivní dialog, který jsem teď rekonstruoval. V roce 2023 na Velikonoce jsem se teprve probudil z hypnózy. Štochl se mi

Díky mami! V zákonech bych se sám nikdy nehrabal, ale s tímhle týmem mamky, histerické Sáry, s advokátkou a vlastní pravdou, kterou doktoři nechápou se dá změnit svět. Text rostl po propuštění, je z něj

Po propuštění Lyže s našima na Erlebachově boudě a klavírní recitál se slušnou účastí přátel a známých, retrospektivní dílo, povedlo se mi ho zařadit s tonálním plánem, což můžete číst v analýzách. Nechci

Komentář Poprvé, když jsem se do tý fikce pustil, tak jsem napsal vlastně všechno úplně špatně. (Sára měla s tátou čarovat moje halucinace kreslením do knihy a dělat woodoo, na konci si měla celý text

Hudební teorie Odtud dál budu muset psát zcela znova, komentáře jsem doplnil v posledních týdnech a dál jsem dříve vedl text jen jako deník a nemá formu a není srozumitelný, ale budu z něj čerpat. Píše

„No tak povídej, co bylo dál?“ „Začal jsem chodit na Stochov na skladbu.“ „Jak to s tím souvisí?“ „Z toho, co jsem psal je patrné, že jsou ty dílka neúměrný mýmu věku.“ „Jak to myslíš?“ „Po jisté chvíli

Tři roky (Patří před minulý post) „Co tu zase děláš?“ „Brečím.“ „…. Proč?“ „Rozkoukal jsem Tvůj seriál.“ „A?“ „Nedokoukal jsem ani druhej díl.“ „Tak co šílíš?“ „Je od Tebe.“ „A?“ „Nedá se to vydržet, když…“

Komentář To jsem napsal těsně před soudní hospitalizací, pak ale Sára vydala seriál, Pět let. "Uvědom si pitomče, cos způsobil." Napadá mě k momentu, když si David rozsekl ruku. Vypadalo to,

Fantazie číslo tři (Skladba pro ilustraci prostorů, v kterých se odehrává dialog, interdimenzionální prostory pro komunikaci s mimočasovými bytostmi) Co by mi na to asi řekla Sára, teď a tady? „To mi vysvětli,

Pojďme se podívat, co jsem psal před lety dál: Věnování Čoudelce k svátku 2022, tahle skladbička ode mě, Cesta, psal jsem jí dlouho v době, když jsme se poznávali, Čoudelko. Víš, že to se mnou nebylo někdy

Pojďme se podívat, co jsem psal před lety dál: Věnování Čoudelce k svátku 2022, tahle skladbička ode mě, Cesta, psal jsem jí dlouho v době, když jsme se poznávali, Čoudelko. Víš, že to se mnou nebylo někdy

Zuby Maminka s babičkou se pustili do práce v mém bytečku v Dejvicích, uklízely nádobí a gruntovaly, nesahaly jen na papíry, já měl ruce a nohy schované pod peřinou a čekal, kdy mi docela úplně zmizí a

Domov Doma mě čekalo obětí mamky a palačinky s tvarohem, probudil se ve mně ten pláč novorozeného kdykoli jsem byl vystaven volbě, stačilo mi pohledět na cukr s cukřenkou a uvědomit si, že je jen na mě,

Mikrofony Bylo nastíněné, že je to příběh o cestování časem. Než se dostanu k vyprávění druhé knihy, chci Vám nasadit brouka do hlavy, s mamkou jsme vypracovali v mojí psychóze práci o mikrofonech kvůli