Původně nás mělo jít/běžet víc. Leč předchozí večer a příprava se nám nevydařila úplně podle plánu a představ. Zbyl jsem tedy po 3 hodinách spánku v pondělí v 8 ráno na startovní čáře v Nižné Boce zcela osamocen. Což vzhledem k výskytu medvědů v oblasti nebyla úplně nejlepší zpráva, ale kdo se bojí, nesmí do Tatier, či?
Upřímně si stejně myslim, že po předchozích dvou nocích bych medvědovi smrděl víc, než on mě. Takže i přesto, že pocity na začátku nebyly nejpříjemnější (přiznávám, normálně jsem se bál), jsem zkrátka za doprovodu hlasité muziky vyrazil vstříc vrcholu, kde jsem se měl setkat s další skupinkou, která se rozhodla vyjet lanovkou na Chopok a přejít hřeben směrem k Ďumbieru...
Začátek cesty utíkal poměrně svižně. Chvílemi jsem běžel, ale převážnou část cesty jsem šel pěšky. Jak už jsem tu zmiňoval, nejsem zrovna horal a navíc moje forma byla značně poznamenaná vodkou, kterou jsem hádám, vypotil na prvních 10 kilometrech a které jsem chtěl mít co nejdřív za sebou. A to ze zcela jednoduchého důvodu - opravdu jsem na nich nepotkal živou duši. Což mě zrovna dvakrát na náladě nepřidalo...
obr
Cesta to ale byla i tak pěkná a hlavně pestrá. Běžel jsem silnicí, štěrkovou i polní cestou, kamením, z kopce i do kopce (pochopitelně), na slunci i ve stínu. Počasí naštěstí přálo a příjemných cca 20-24 stupňů doplňoval ve vyšších polohách lehký chladný vítr.
Pokud jste nikdy na místních hřebenech nebyli, tak vězte, že pokud chcete navštívit oba vrcholy, čeká Vás pěšky zhruba 9 kilometrů a převýšení cca 800 metrů (pokud nahoru pojedete lanovkou a ne po svých), což z toho dělá přibližně výstup z Pece pod Sněžkou, přes Obří Důl až na samotný vrchol českých hor. Ten je sice o nějaký ten kilometr kratší, ale zase má o něco málo větší výškový profil...
Nakonec ale i z toho důvodu, že jsem si na Chopoku udělal přestávku na jídlo a zbytek trasy šel s ostatními, to nebyl nepřekonatelný problém, byť se konec trasy poměrně táhl.
Nakonec z toho byl příjemný výlet a jsem rád, že jsem těch 26 kilometrů absolvoval po svých a můžu se pochlubit dalším rekordem v počtu nastoupaných metrů. K dvěma tisícům sice ještě pořád něco schází, ale na kluka z nížiny myslím celkem solidní počin.
Chopok zdolán
Ďumbier zdolán
PS: Pro detailisty, ano uznávám, že to nebyl úplně běžecký výkon. V závěru to byla spíš túra, kterou jsem na posledních kilometrech absolvoval s fyzicky výrazně slabší skupinou, ale čas a kilometry někdy nehrají tu nejdůležitější roli. :) Jo a nestopuju pauzy, takže mám v hodinkách cca hodinu a půl nečinnosti...