Jakobsweg - From Hugelshofen to Hörnli (1133m) (CH) / Day 22

Welcome to the continuation of the notes from my travels originally in the footsteps of Jan Hus from Prague to Constance. Which we ended in the last episode. In Constance, I decided to continue on the St. James's Way through Switzerland. Today we will look at the northern part of this country, where the landscape is mainly agricultural. So let's hit the road.

Vítejte u pokračování zápisků z mých cest původně ve stopách Jana Husa z Prahy do Kostnice. Kterou jsme v minulém díle ukončili. V Kostnici jsem se rozhodl pokračovat dále po Svatojakubské stezce skrze Švýcarsko. Dnes se podíváme do severní části této země, kde je převážně zemědělská krajina. Pojďme tedy na cestu.

I got up early in the morning, because I had no idea how much I had illegally spent the night in the place I had chosen the day before. In addition, I heard gunfire and generally quite a lot of noise all night. Which is not at all usual for Switzerland.

Ráno jsem vstal brzy, protože jsem netušil jak moc ilegálně jsem přenocoval na místě, které jsem vybral předchozí den. Navíc jsem celou noc slyšel střelbu a všeobecně dost velký hluk. Což není pro Švýcarsko vůbec obvyklé.

The place where I spent the night is intended for grilling. That there is dry wood ready under the roof, including newspapers for making a fire. Which is completely incomprehensible for a Czech. Because in our country someone would immediately burn it or steal it.

Místo kde jsem přenocoval je určeno ke grilování. Že je zde připraveno suché dřevo pod střechou, včetně novin na rozdělání ohně. Co je pro Čecha naprosto nepochopitelné. Protože u nás by to někdo okamžitě spálil a nebo ukradl.

Once I packed up, took a few photos and hit the road into the unknown. Before long I was walking through typical farmhouses. Where drinking water was available in most cases. A completely different world compared to Germany.

Jakmile jsem se zabalil, udělal pár fotek a vyrazil na cestu do neznáma. Za nedlouho jsem procházel skrze typické statky. Kde byla ve většině případů k dispozici pitná voda. Oproti Německu úplně jiný svět.

I even walked past a farm for strawberries, blueberries and other berries. In this case, I liked that people didn't have to bend to the ground to collect.

Dokonce jsem procházel kolem farmy na jahody, borůvky a další bobulovité plody. V tomto případě se mi líbilo, že se lidé nemuseli ke sběru ohýbat k zemi.

On the Thur river it was see that the evening and night rains were heavy and turned the whole river brown.

Na řece Thur bylo krásně vidět, že večerní a noční deště byli silné a celou řeku zbarvili do hněda.

Whenever I was in Switzerland, I associated this country with wonderful views of the landscape and I never paid much attention to the details. By now I was walking through the countryside. I had time to focus on them. Like in this case, for example. In most countries, a waste collection company would have a billboard or some kind of sign. Here they used an old container, which they planted with plants and turned it into an interesting object that everyone who drives and walks by will notice.

Kdykoliv jsem byl ve Švýcarsku. Tak jsem měl tuto zemi spojenou s nádhernými výhledy do krajiny a nikdy jsem si moc nevšímal detailů. Tím že jsem teď krajinou procházel. Měl jsem více času se na detaili zaměřit. Třeba jako v tomto případě. Ve většině zemí by firma na odvoz odpadu měla bilboard, nebo nějakou ceduli. Zde použili starý kontejner, který osázali rostlinami a udělali z něj zajímavý objekt, kterého si všimne každý kdo jede a jde okolo.

Outside the village of Maltbach, the sky began to cloud over and it was clear that this storm was not going to miss me. I was glad. that I reached the village and hid under a massive linden tree. Which, however, passed watter in about a minute and I had to move to one of the houses under the roof of the barn. Where I waited out the rain.

Před vesničkou Maltbach se nebe začalo zatahovat a bylo jasné, že tato bouřka mě nemine. Byl jsem rád. Že jsem došel do vsi a schoval se pod mohutnou lípu. Která ovšem propršela asi za minutu a já se musel přesunout k jednomu z domů pod střechu u stodoly. Kde jsem déšť přečkal.

I gradually wandered through the undulating landscape that was fresh from the heavy rain. The gunshots started to sound again and I started to remember Cyprus. When we experienced this every morning.

Postupně jsem se protloukal zvlněnou krajinou, která byla svěží po silném dešti. Opět se začaly ozývat rány od střelby a já začal vzpomínat na Kypr. Kdy jsme toto zažívali každý den po ránu.

Only when I reached the town of St. Margarethen TG I found out what it was all about. Everything was closed and at that moment I knew it was a holiday. The origin of the shooting was mostly children playing with firecrackers somewhere in the bushes so that their parents would not see them. It occurred to me that I am quite lucky on holidays when I enter a new country. Last year it happened to me in Poland, then in Slovakia. This year it was in Bavaria and then in Switzerland.

Teprve až když jsem došel do městečka St. Margarethen TG jsem zjistil o co jde. Vše bylo zavřené a v tu chvíli jsem věděl, že je zde nějaký svátek. Původ střelby byli většinou děti hrající si s petardami kdesi ve křoví, aby je rodiče neviděli. Došlo mi, že mám poměrně štěstí na svátky když vstoupím do nové země. Loni se mi to stalo v Polsku, poté na Slovensku. Letos to bylo v Bavorsku a následně ve Švýcarsku.

Fortunately, there was also a small shop near one of the gas stations where I bought food, at least for one day. And then I continued past the river Murg.

Naštěstí, u jedné z benzínek byl i malý obchod kde jsem si pořídil jídlo, alespoň na jeden den. A pak pokračoval kolem řeky Murg.

That was until I started to climb towards the village of Fishingen. Where there was a monastery on the hill above the village. Originally founded in 1138, then abolished in 1848. And reopened in 1977. Along the way I met the first hiker since I left the Czech Republic.

Tak tomu bylo, než jsem začal stoupat k vesnici Fishingen. Kde na kopci nad vesnici byl klášter. Původně založen roku 1138, poté zrušen v roce 1848. Znovu zprovožnený byl v roce 1977. Cestou jsem potkal prvního pěšího turistu od doby co jsem opustil Českou republiku.

Since I left Fishingen. The road started to climb quite a bit, which I was not very used to. Even the Alpacas looked at me curiously.

Od doby co jsem opustil Fishingen. Cesta začala poměrně stoupat na což jsem nebyl moc zvyklý. Dokonce i Alpaky se na mě zvědavě dívali.

Near the village of Au TG, I came across another barbecue area. Where I considered whether I would spend the night here or even further in hills. I made a bag of French soup that I had as a backup in case I couldn't find a store. So that the soup is not only artificially flavored. I added the local hard cheese I bought at the gas station store. This gave me so much energy that I decided to continue further into the hills.

Nedaleko vesničky Au TG, jsem narazil na další griloviště. Kde jsem zvažoval zda budu nocovat zde a nebo ještě dále v kopcích. Uvařil jsem si francouzskou polívku z pytlíku, kterou jsem měl jako zálohu pro případ, že nenajdu obchod. Aby nebyla polívka jen s umělou chutí. Dodal jsem do ní místní tvrdý sýr, který jsem koupil v obchodě na benzínce. To mi dodalo tolik energie, že jsem se rozhodl pokračovat dále do kopců.

First, I chose the Alewindebööl hill (950m), which was roughly 300 meters high from the place where I had dinner, as a potential place to spend the night.

Nejprve jsem si vybral jako potenciální místo přenocování kopec Alewindebööl (950m), což bylo zhruba 300 výškových metrů od místa kde jsem večeřel.

But there was no way to hide here, because the hill was visible from several farms. And so I continued further up the hill. In addition, I noticed on one of the signs that I passed that the local hut at the top of the Hörnli hill (1133m) is closed. Which was a sign that it would be possible to spend the night here.

Ale nebylo se možné zde nijak schovat, protože na kopec byl výhled hned z několika farem. A tak jsem pokračoval dále do kopce. Navíc jsem si všiml na jedné z cedulí, které jsem míjel, že na vrcholu kopce Hörnli (1133m) je zavřená místní chata. Což bylo znamení, že se zde bude dát přenocovat.

And so I continued another 200 meters of altitude to this peak. From where there was a 270 degree view of the surroundings. I reached the summit about 25 minutes before sunset. There were several people here. A family was making a fire here. I expected everyone to pack up and leave after sunset.

A tak jsem pokračoval dalších 200 výškových metrů na tento vrchol. Odkud byl výhled 270 stupňů do okolí. Na vrchol jsem dorazil asi 25 minut před západem slunce. Bylo zde několik lidí. Jedna rodina si zde dělala oheň. Čekal jsem, že se po západu slunce všichni sbalí a odejdou.

But that didn't happen, because everyone here was waiting for the fireworks, which started to increase as soon as the sun disappeared behind the horizon. From the top there was a view of the distant surroundings. For example, the city of Zurich looked as if someone had bombed it heavily. Here I realized that this is probably not just any holiday, but probably the day when Switzerland was founded. Which I finally confirmed when I got on the Internet.

To se, ale nestalo, protože všichni zde čekali na ohňostroje, které začali přibývat jakmile slunce zmizelo za horizontem. Z vrcholu byl výhled do dalekého okolí. Třeba město Zürich vypadalo jako kdyby ho někdo bombardoval. Zde mi došlo, že se asi nejedná o ledajaký svátek, ale pravděpodobně o den kdy bylo založeno Švýcarsko. Což jsem si i nakonec potvrdil když jsem se dostal k internetu.